Vysoké školy lžou aneb můj pohled na věc

Můj pohled na věc

Když jsem šel na studovat na vysokou školu, docela hodně jsem si od toho sliboval, jako mnoho z mých spolužáků. O cigaretové pauze jsme diskutovali o tom, jak je hrozné, že se vlastně neučíme nic pořádného z IT – např. síťařinu, ale spíše tak okrajově algoritmizaci, programování v jazyku C/C++ a nějaké diagramy. Opravdu jsem si od studia ještě v prvním ročníku docela dost sliboval. Právě koncem prvního ročníku jsem trochu vystřízlivěl a zjistil, že to bude jako na střední škole – co si nenastuduji sám, to nebudu umět.

Často je problém někde jinde

Proto musím říct, že většinu svého volného času věnuji právě studiu nejrůznějších webových technologií, testování a dalším aktivitám s tvorbou webů spojených. To byl ale problém i na střední škole. Učili jsme se opět pouze základy, např. jazyka Pascal, opravdu nedostatečně, i se špatným přístupem pedagoga, nás seznámili s relačními databázemi MySQL nebo CAD systémy. Jediné co bylo pozitivní bylo to, že na některé předměty – např. programování v jazyce Python nebo Linux – jsme měli příjemné a vstřícné profesory, kteří nám vše dobře objasňovali. Takže jsme se naučili základy a opět bylo nutné, v případě zájmu, se dané problematice věnovat ve volném čase. Ale proč?

Když si to tak vezmu, on na nějaký hlubší poznávací a učící systém není ani čas kvůli osnovám a postavením oboru. Hodinová dotace je často velice malá (věnovat semestr (respektive 12-13 týdnu 1,5 hodiny) nebo dva (respektive 24-26 týdnů) pro vysvětlení některých přístupů je opravdu málo. Často je problém i to, že může být předmět špatně sestaven a neřekne se tam to podstatné (i s tím jsem se setkal) nebo se to řekne špatně (nedostatečné vysvětlení, motání pojmů, apod.). Co si z toho pak takový student odnese?

Problémem může být také to, že webová platforma je značně složitá a neustále se vyvíjí. Pořád se objevují nové trendy, nové technologie, nové možnosti. A jak pro takovou platformu připravit budoucí web programátory, web designery? Docela složitě, protože by se musel předmět v průběhu výuky neustále měnit – ono totiž co řeknete dneska, na webu může být zítra už jinak. On na to, jak jsem zmínil výše, není vlastně ani čas. Musela by to být opravdu škola určený výlučně pro web a i tak by to bylo značně složité.

Mnoho vysokoškoláků pracuje, i když často ne ve svém oboru – „IT odborníci“ pracují jako číšníci, „biomedici“ pracují jako dispečeři na letišti, apod. A co může být zde problémem? To, že nemají zkušenosti, nemají praxi nebo potřebné znalosti, které jim systém školství nedal. A právě díky titulu je snadnější získat práci – jenže. Setkávám se často i s tím, že když má někdo titul ještě neznamená, že je v dané problematice odborník a je přece obecně známe, že programovat může i člověk „pouze“ se středoškolským vzděláním (protože je to ani na vysoké škole nenaučí!?).

Co pro mě bylo při studiu na vysoké škole přinosem?

Protože jsem trochu pesimista, přinosem bylo hlavně to, že jsem studoval další předměty (především ekonomické). Při dokončení tedy budu mít vzdělání nejen z IT, ale z části i ekonomické (státní závěrečné zkoušky skládám i z ekonomie). Proč zmiňuji, že jsem osoba pesimistická? Člověk nikdy neví, co se může stát a je lepší mít i zadní vrátka. Já tvrdím, že jednou nám počítače prostě můžou přestat fungovat a co budou dělat lidé s IT zaměřením, které vystudovali? Uplatní se i někde jinde? Já vím, je to dost přehnaný názor, ale člověk musí mít i zadní vrátka.

Přínosem tedy bylo, že jsem se studoval ekonomické předměty, statistiku, systémové modelování, objektové metody (vyučované zkušeným a znalým programátorem), systémovou analýzu a podobné. Postupem času zjišťuji, že podobné předměty se mi velice hodí a samostudiem bych k nim nikdy nedošel. To, že mě nenaučí programovat, s tím jsem se smířil a proto volný čas věnuji právě samostudiu a nelituji toho.

Přínosem také je, že mě vysoká škola pobídla k tomu, abych se sám více věnoval právě samostudiu. Je to sice časově náročné, ale objevuji tak mnoho zajímavých věcí, učím se a testuji vlastní řešení. Dostal jsem také možnost pracovat pro univerzitu na zajímavých webových projektech a naučit se něco z jiného soudku – týmová práce, přístup jak prodat své řešení a další.

Jsem rád, že studuji vysokou školu

Nebojím se toto tvrzení prohlásit a stát si za ním. Sice mě vysoká škola nenaučí nic z programování a ani tvorby webů, ale naučí mě zase plno jiných věcí, které se mi v životě a profesním životě můžou opravdu hodit a kde bych se k takovým věcem dostal? Dostal, ale docela složitě (z mého pohledu). Protože jsem cílevědomý a snaživý, dostal jsem také již zmíněnou možnost spolupracovat na projektech univerzity a získat tak nějaké další zkušenosti (i když realizuji věci samostatně, ale nepodnikám). Proto jsem rád, že studuji vysokou školu.

A to že vysoké školy lžou? To lžou i střední školy. Chtěj prostě získat co nejvíce studentů. Jak nám říkala profesorka francouzštiny na vysoké škole – „Vysokoškolský student musí být schopen si plno věcí nastudovat sám“. A proto jsem z francouzštiny (nikdy jsem se franzkousky neučil a měl jsem s tím v průběhu semestru docela problém) udělal zkoušku za 1.