Ze začátku kariéry jsem bojoval s tím, že jsem neuměl přinést tolik nápadů na řešení. Dlouho jsem seděl nad bílým papírem a nenamaloval ani čárku. Kolegové dokázali nápady sázet jeden za druhým a já to chtěl samozřejmě také umět.
Na pár let jsem se tedy uzamkl do studia kreativity a pročítal si různé knížky, studoval kurzy, bavil se s dalšími designéry, atd. Hledal jsem způsob, jak být kreativní a přinášet neotřelé nápady.
Vykřesal jsem z toho všeho spoustu triků, které dnes využívám a které mi pomáhají při designování – třeba právě generování nápadů. Napadlo mě se podělit o 5 takových, které může používat vlastně kdokoliv – ať už začínající designér, majitel firmy, a nebo vývojář.
Nebát se jít proti status quo
Jedním z faktorů, který nám brání v tom trochu popustit uzdu fantazii je, že se bojíme jít proti status quo – neboli tomu, jak věci jsou a fungují. Když tedy máme přinést nějaký nápad, bojíme se jít proti konvencím a zasekneme se.
Vezměmě si třeba židli. Spousta lidí má jasnou představu, jak mají vypadat a jak mají fungovat. Proč to dělat jinak, vždyť to přece ani nejde. Většina lidí tedy pojede klasickou cestou, bez nějaké invence. Jak ale dokazuje práce mnoha designérů, například Karima Rashida, samozřejmě to jde udělat i trochu jinak.
Jedním z jednoduchých triků, jak udělat naše přemýšlení trochu více flexibilní a odstranit ty obavy, je takové malé jednoduché cvičení:
- Napište na papír větu „Teď nakreslím kruh“.
- Pozorně si tuto větu přečtěte. Klidně několikrát.
- A nyní mějte v myšlenku to, že chcete nakreslit kruh, ale nakreslete obdélník.
Honí se vám hlavou, že to je kravina a proč to dělat?
Smyslem cvičení je právě odstranit kritické přemýšlení z generování nápadů. To má totiž dvě fáze – generování nápadů a jejich analýzu:
- Při generování chceme a potřebujeme co nejvíce nápadů, ať je z čeho vybírat, inspirovat se pro další nápady a mít srovnání.
- Při jejich analýze hodnotíme kvalitu nápadů z pohledu toho, čeho chceme a potřebujeme dosáhnout.
Po nějaké době praktikování zmíněného cvičení budete během chvilky na papír sázet „nesmysly“ jeden za druhým a ani vás nenapadne pochybovat o tom, že to je blbost. Cílem je totiž uvažování přemostit a přestat při „nápadování“ tolik kriticky přemýšlet – na to bude vždy čas později.
Nesnažit se být perfektní
Při kreslení nápadů jsem mnohokrát zažil, že lidé gumovali a překreslovali obrázek jen kvůli tomu, že čáry nebyly dost rovné a nebo jim něco jen o kousek uteklo vedle. Zbytečně tedy marnili čas překreslováním a zatěžováním své mysli kritickým myšlením.
Dovolím si říct, že se není čeho bát. Lidé vás během generování nápadů za čmáranice soudit nebudou (to dělají jen arogantní omezenci a ty je potřeba brát s nadsázkou). Mysleme na to, že při tvorbě nápadů nejde o to vše perfektně vizualizovat, ale co nejrychleji dostat tu hlavní myšlenku na papír.
Určitě to chce trochu cviku, ale dá se to naučit. Proto si to zkuste následující cvičení – během 2 vteřin načrtněte:
- 10 čar,
- 10 čtverců, nebo klidně obdélníků,
- 10 kruhů.
Nepárejte se s tím a nepřemýšlejte nad tím. Jde pouze o to, aby tužka ve vaší ruce tancovala po papíře jako Fred a Ginger po parketu. A vy prostě jen čmárali.
To že jsou čáry křivé a čtverce nejsou pravoúhlé? Opravdu – koho to zajímá?! Nikdo není perfektní a kdo chce nakreslit rovnou čáru, ať si vezme pravítko. Od toho se přeci používá a já na tom nevidím nic špatného.
Nemazat nakreslené věci
Jednou ze skvělých věcí, kterou jsem od ostatních designérů odkoukal, bylo si dělat archiv svých designů. Nejen že tak máme historii a můžeme ji ukazovat třeba při hledání nové práce, ale také máme sadu návrhů a nápadů, ze kterých se můžeme zpětně inspirovat.
Právě inspirace je při rozmýšlení velice užitečná. Naučil jsem se, že při vymýšlení nápadů na řešení kreslím vše na jedno místo a:
- Neřeším, zda je to dobré nebo ne.
- Nemažu nápady, které se mi nelíbí nebo nejsou perfektní.
Když mám všechno takhle dohromady, nejen že nad danou věcí už nemusím přemýšlet, ale také se mohu z ostatních věcí inspirovat, srovnávat a dávat svému přemýšlení impulzy pro další nápady – a často mě napadne mnoho dalších nápadů.
Líbí se mi, že když svou hlavu vyprázdníme, tak máme dost prostoru (řekněme kognitivních prostředků) na to vytvářet další spojení – tedy nové nápady. Proto se třeba při brainstormingu doporučuje všechny nápady nekritizovat a dávat je na jednu hromadu a vlastně tak podněcovat přemýšlení a inspiraci k dalším nápadům.
Vymýšlet v kuse maximálně 30 minut
Jednou z věcí, jak efektivně promrhat čas je po pár desítkách minut kreslení sedět nad papírem a snažit se přijít ještě něčím dalším. Jenže žádné další nápady bohužel nepřichází a my už stejně začínáme přemýšlet nad jinými věcmi.
Kolikrát jsem viděl, že designéři seděli hodiny v koutě a snažili se přijít na řešení určitého problému, jenže se stejně nepohnuli z místa a ve finále skončili s tím, co je napadlo v prvních pár desítkách minut. Sám jsem to zažil a proto jsem s tím chtěl něco udělat.
Musím se přiznat, že to je jeden z důvodů, proč nemám rád brainstormingy trvající X hodin. Ano, zažil jsem třeba brainstorming na 3 hodiny (abychom byli efektivní) a šlo si maximálně tak odskočit na záchod. Jenže efektivní jsme byli opravdu tak prvních 20-30 minut, maximálně hodinu a zbytek bylo takové „mletí z posledního“.
Proto se snažím vždy přemýšlet nad řešením maximálně 30 minut v kuse a pak:
- Se věnovat něčemu jinému za třeba maximálně na 30 minut.
- Si dát přestávku na oddych.
Vždy se k dané věci opět vrátím, pokud je potřeba. Ve výsledku řešením strávím třeba ty kýžené 3 hodiny. Jenže díky rozkouskování své pozornosti, vůle a úsilí mám třeba 3x více možností a detailů, než když bych se tomu věnoval v kuse.
Rozdělit si problém na menší části
Jako designér jsem se často dostával do úzkých, když jsem měl řešit nějaký komplikovaný problém. Ne že bych to neuměl, ale:
- Často jsem měl tendence přeskakovat k jednodušším věcem.
- Trvalo mi to dlouho a vůle a chuť s množstvím času neustále zmenšovala.
Věděl jsem, že to bude složité a hledal jsem jiné činnosti, jejichž splnění nebude tak náročné.
Podle mě zvládneme vyřešit cokoliv. Vymyslet řešení složitého problému nás ale bude vždy stát hromadu úsilí, energie a prostředků. I přes to se můžeme dostat, především kvůli dané komplexitě, do slepé uličky a nikam nedospět. Chce to i hodně vůle, úsilí, trpělivosti a motivace dojít až ke kýženému výsledku.
V rámci kurzu Design: Creation of Artifacts in Society se lektor podělil o jeden skvělý tip pro řešení problému. Doporučil nám, že pokud řešíme nějaký složitý problém, je vhodné si jej rozdělit na menší části a ty řešit samostatně a posléze nápady skládat postupně dohromady.
Musím říct, že je skvělé, jak to funguje:
- Rozmyslíme a rozpadneme velký problém na několik menších.
- Každý dílčí problém řešíme samostatně.
- Výsledky poté spojíme dohromady.
Co jsem si to už několikrát vyzkoušel, nejen že získáme zajímavé a neotřelé nápady, ale problém také vyřešíme rychleji a určitě s menším kognitivním vypětím. Můžeme si to zkusit na příkladu řešení židle – takže jednotlivé části vyřešíme odděleně, tedy:
- Nohy,
- Opěrátko, či opěrky na ruce,
- Plocha na sezení.
Výsledek pak můžete kombinovat dohromady a vybírat z toho jednotlivé možnosti, které se vám zdají zajímavé a slibné a dále s nimi pracovat.
Je potřeba neustále trénovat
Tak tohle bylo takových 5 jednoduchých tipů na to, jak přinášet více nápadů na řešení a být tedy trochu více kreativní. Podle mě je může použít kdokoliv a postupně svou kreativitu rozvíjet. (Existují různé knížky a příručky s dalšími podobnými triky a cvičeními.)
Samozřejmě musím říct, že největším zdroje inspirace pro nápady je vidět lidi v kontextu daného problému a tedy jeho znalost. To vám dá úplně nejvíc a zbytečně tak nebudete muset řešit otázky typu „co kdyby“. Jenže to je zase trochu jiné téma.
Zároveň si dovolím říct, že kreativní přemýšlení něco, co je potřeba neustále trénovat a rozvíjet. Proto sebou noste blok a neustále si výše zmíněná cvičení zkoušejte. Velice snadno nám totiž může „zakrnět“ a my už nebudeme u generování nápadů tak rychlí, nebo budeme opět zbytečně moc kritičtí.
Určitě je zde spousta dalších faktorů, které naši schopnost přemýšlení ovlivňují – například aktuální nálada, hladina vůle a energie, lidé účastnící se rozmýšlení, atmosférický tlak, atp. I s těmito faktory lze samozřejmě pracovat, ale mě šlo spíš o takový ten základ, který může někdo nový vzít, postupně trénovat a být v tom ideování zase o kousíček lepší.