Designování je bez pochyby kreativní činnost, kde pracujeme hodně hlavou a snažíme se vymyslet způsob, jak lidem usnadnit jejich fungování nebo používání nějaké konkrétní věci. Ideálně s tím, což je paradox, aby ji nemuseli používat vůbec.
Všichni máme nějaké fígle, které používáme, abychom byli efektivní a práce nám šla hezky od ruky. Já jsem si říkal, že bych se mohl podělit o svých pár tipů, které ve své práci využívám a které mi pomáhají. Vybral jsem tedy pro začátek 9 tipů, které může využít kdokoliv.
Pracujte se svou náladou
O tomto už jsem se několikrát zmiňoval, například v článku Kvalita designu v závislosti na kultuře prostředí, stejně tak v článku Začněte efektivně navrhovat produkty díky skicování. Nicméně si to v rámci tohoto článku připomeňme – věřím tomu a mám vyzkoušené, že správná nálada je u designování důležitý faktor.
Když nám bude fajn, vymyslíme víc nápadů a když se budeme cítit na nic, budeme mít tendence vše vidět spíš černě. Takže:
- Pokud se pozitivně naladíme, lépe se nám přemýšlí a vymýšlí nové věci.
- A naopak se nám zase „lépe“ vše kritizuje.
Proto když budete potřebovat něco:
- Vymyslet či kreativně vyřešit, je super si pustit nějaké vtipné video, přečíst si nějaký vtip nebo se nějak pozitivně naladit.
- Kritizovat, přemýšlejte nad tím, proč to musí selhat nebo si připomeňte méně příjemnou situaci, či na kritiku pozvěte někoho, koho nemáte tak úplně v lásce. Nicméně dávat kritiku je pro většinu lidí vždy snazší, takže to asi nebude tak úplně problém.
Nicméně se s náladou skutečně vyplatí pracovat a proto je vhodná dávat na začátky kreativních sezení něco pěkného na rozehřátí, například jsem jsem psal v článku Na generování nápadů je potřeba se trochu připravit.
Nebojte se změnit prostředí
Pokud něco kreslíme a nemůžeme se posunout dál, někdy je potřeba vypnout, změnit prostředí a kontext a díky tomu si trochu vyprázdnit hlavou a získat novou perspektivu. Zároveň pokud přestaneme na danou věc aktivně myslet, tak naše podvědomí začne pracovat, takže nám pak začnou naskakovat nové nápady.
Pokud tedy půjdeme například ven na krátkou procházku, tak tím trochu rozproudíme krev v našich žilách a pomůžeme transportu kyslíku a živin do mozku. Ten tak bude mít více paliva a bude opět trochu lépe pracovat. Občas je tedy fajn se trochu alespoň projít po kanceláři nebo si jen tak sednout a koukat z okna.
Kolikrát se mi například stalo, že jsem skončil „pracovní dobu“ a odešel z kanceláře a nebo doma šel umývat nádobí a na práci přestal myslet. No a najednou mě něco napadlo. Určitě nebudu sám, koho něco takového potkalo.
Vytvářejte si vlastní omezení
Představte si, že máte neomezené možnosti na řešení určitého problému, například toho, co aktuálně řešíte v práci. Jak by takové řešení vypadalo, kolik času byste tím strávili a jak pravděpodobné je, že by bylo to bylo to správné řešení?
Když jsem s designem začínal, přesně něco takového jsem chtěl – tedy mít možnost:
- Hloubkově bádat nad tím, co řeším.
- Prozkoumat problém a řešení z různých úhlů.
- Testovat do úplného „vytestování“.
Jenže jsem záhy pochopil, že takhle to v praxi úplně nefunguje. A právě volnost často může přinést více problémů než užitku, protože například:
- Řešením můžeme strávit zbytečně moc času bez jakéhokoliv reálného dopadu.
- Můžeme hledat problémy tam, kde nejsou a vytvářet nové až přílišnou snahou inovovat.
Dovolím si říct, že mi přijde zbytečně sedět nad papírem 3 hodiny a horlivě ze sebe vymáčknout ještě o jeden nápad na víc, resp. převalovat v hlavě jednu myšlenku za druhou a nikam dál se neposunout.
Proto si například jasně pro řešení definuji:
- Jak dlouho se budu řešení věnovat – například pro generování nápadů si dám maximálně 10 minut. (Zmiňoval jsem se o tom například v článku Řešte problém kratší dobu, ale o to intenzivněji.)
- Vyberu si pouze určitou část problému, kterou budu řešit a zbytek řeším opět samostatně.
- Jasně si řeknu, pro koho to bude. Pro další skupiny to opět řeším odděleně.
Pokud bych tak neudělal, zbytečně bych se mohl zamotat do pasti a co se týče času, tak bych se stejně po delší době nikam neposunul.
Popisujte si designy
Před lety jsem psal zamyšlení o tom, proč je užitečné dokumentovat svůj design, stejně tak opět v článku Začněte efektivně navrhovat produkty díky skicování. V rámci přemýšlení je užitečné zachytit nejen jednotlivé nápady, ale také:
- Zevrubný popis řešeného problému či jeho částí.
- Cíl řešení.
- Pro koho daný problém řeším.
- Proč mi některé nápady připadají dobré nebo špatně.
Mně osobně se vyplatilo, především při čmárání nebo zkoumání různých variant, zapisovat své postřehy či myšlenky. Ne vždy totiž mohu zachytit všechny detailní myšlenky a abych o nic důležitého nepřišel, raději si je k patřičným nápadům napíšu. Dělám tak nejen u skicek, ale třeba i u finálních návrhů ve Figmě.
Mohu se tak kdykoliv vrátit a podívat se, jakým procesem jsem prošel a jaká rozhodnutí jsem udělal. Stejně mohu postupovat i v případě, kdy chci nějaký nedokončený nápad dále rozpracovat.
Rozdělujte si velké problémy na menší
Další nemilou situací, do které se jak designéři můžeme dostat, je zásek – tedy to, že nevíme jak dál. Například přes sebou máme nějaký složitý problém a ten je tak velký, až se nám z toho zamotala hlava a nevíme si rady. (Což se mně osobně kdysi stalo.)
Je složité se s něčím takovým mentálně vypořádat. Naštěstí se tomu dá ale předejít. Jak už jsem zmiňoval například v článku 5 jednoduchých triků, které mi pomohly být více kreativní, pomůže nám, když:
- Velký problém rozdělíme na menší části.
- Tyto menší části řešíme samostatně.
- Jednotlivé části pak postupně spojíme zpět do většího celku.
Složitost tedy relativně snížíme a menší věci vyřešíme postupně snáz, neboť nebude potřeba tolik mentálního úsilí a budeme i lépe plánovat práci. Zároveň s tím ale získáme možnost prozkoumat menší části odděleně a díky následné kombinaci pak přijít na zajímavé nápady, které by nás v rámci řešení většího celku třeba vůbec nenapadly.
Mějte u sebe neustále nějaký notýsek
Už dávno jsem se vzdal svých iluzí o tom, že všechno udržím v hlavě a nic nezapomenu. Kolikrát jsem jel z práce domů, jen tak si postával a odpočíval v metru a napadla mě nějaká myšlenka a nebo nápad. Jenže jsem neměl žádný zápisník a než jsem přijel domů, tak jsem to všechno zapomněl.
Od té doby u sebe mám nějaký zápisník nebo blok, abych si mohl vše případně zapsat nebo namalovat. Co jsem si za těch pár 12 let designování potvrdil je fakt, že kreativní činnost prostě nejde dělat od 9 do 17. Nápady občas vyskočí v momentě, kdy to nečekáme a je proto užitečné být připraven.
Doplňujte v případě potřeby palivo
Jak jistě víte, mozek ke svému fungování potřebuje glukózu (tedy jednoduchý cukr). V různých zdrojích se dočtete, že potřebuje denně 100-150 g glukózy, resp. spotřebuje půlku celkové spotřeby těla. Je to kvůli buněčnému a nervovému zastoupení v našem těle.
Například Daniel Kahneman ve své knize Myšlení rychlé a pomalé zmiňuje, že:
“…glukóza pomáhá oddálit mentální vyčerpání…“
Samozřejmě do sebe nemusíte ládovat kostičky cukru, abyste mozku glukózu dodali. Ve zkratce můžeme říct, že tělo si jej vyrobí štěpením dalších makroživin, které v potravě přijmeme.
Jako designéři toho můžeme efektivně využít. Sám jsem si vyzkoušel, že pokud si dám něco sladkého, tak mozek se mi opět trochu rozjede. Takže klidně mohu doporučit:
- Ovoce, které obsahuje fruktózu a vitamíny – například hrozny nebo sušené datle.
- Si dát trochu medu, který je také super.
- Nebo si dát přímo dextrózu, což je jednoduchý a rychle vstřebatelný cukr (v podstatě je to právě glukóza).
Není potřeba to přehánět, stačí opravdu jen trochu. Uvidíte, že vás to docela nakopne a bude se vám lépe přemýšlet, pokud potřebujete během krátké doby něco vymyslet.
Poznámka – Samozřejmě existují ještě další zlepšováky na soustředění pro nakopnutí kognitivních schopností. Od těch legálních až po nelegální. Podle mě ale nic takového není potřeba a maličko cukru určitě postačí – mám to vyzkoušené (a buď to funguje a nebo to je jen placebo).
Využívejte Laseaovu metodu
Když řeším nějaký designový problém, vyplatilo se mi postupovat podle „zažitých“ principů. Známou metodou je tzv. Laseaův process (Laseau’s funnel). Ten je založen na tom, že když:
- Začínáme, potřebujeme nejprve danou věc rozpracovat a hledat zajímavé příležitosti.
- Našly jsme nějaké příležitosti, začneme jednotlivé nápady a příležitosti hodnotit a vybírat ty nejlepší.
Je to právě to známe divergentní a konvergentní myšlení. A tato část je právě tou první částí známého Double Diamond přístupu.
Zapojíme tak totiž různé principy myšlení a efektivně využijeme paměť, kdy nemusíme nic držet v hlavě. Pomůže nám to tak relativně rychle přijít s různá nápady, které můžeme zkombinovat a poté objektivně vybrat ty nejlepší.
Designéři tento přístup většinou znají. Bohužel jej ale často, neboť nápady přehodnotí v hlavě a hned zavrhnou. Je to škoda, protože tím zbytečně zatěžujeme mentální kapacitu a krátkodobou paměť místo toho, abychom si vše nekreslili a poté vybrali to nejlepší.
Nebojte se dělat více věcí najednou
Poslední tip může být pro některé lidi trochu složitější. Mně osobně chvilku trvalo si tento přístup osvojit. Když jsem s designem začínal, přišlo mi nepředstavitelné, že bych se v rámci jednoho dne věnoval více projektům zároveň. Viděl jsem příkoří v tom, že budu:
- Muset přepínat kontext, což mě bude stát mentální úsilí.
- Méně efektivní, neboť se nedostanu pořádně do tzv. „flow“ stavu.
- Muset neustále procházet potřebné informace o projektu.
Chtěl jsem prostě věnovat celý den řešení pouze danému problému.
Jak šel čas, postupně mi začalo více vyhovovat svou pozornost rozdělit mezi několik věcí najednou, resp. pracovat na více různých projektech současně. Jak jsem zmiňoval výše, svůj čas a kapacitu rozděluji do menších bloků kvůli tomu, že stejně vypotřebuji svou mentální kapacitu.
Zjistil jsem, že mi vyhovuje si nechat věci uložené někde „vzadu v hlavě“ a během řešení něčeho jiného tak mohu nechat pracovat své nevědomí. Když se pak k dané věci vrátím, vidím řešený problém opět trochu jinak a mohu se posouvat rychleji vpřed než kdybych do toho koukal celý den.