Jak se může neodborník vyjádřit k barvám produktu?

Rozprava o barvách není jednoduchá

Když se dnes budete s někým bavit o designu, hodně uslyšíte o důležitosti typografie, o barvách, Flat designu, atp. Protože to jsou věci, které jsou obecně nejvíc vidět. (A pro mnoho lidí je design v podstatě pouze tvorba „fasády“.)

Ač jsem designér (nejsem grafik, a ani vizuální designér), nejsem expert na barvy, jejich význam, neumím různé odstíny pojmenovat, atp. A je pro mě docela těžké o tom konstruktivně diskutovat.

V naší diskuzi, kterou jsme vedli v našem designovém týmu, jsme zabrouzdali například k tématům:

• Naší barevné palety a její rozmanitosti.
• Konzistence používaní barev.
• Kontrastu a čitelnosti.

Dal jsem si pak trochu na čas, popřemýšlel jsem o tom a snažil si vše urovnat. Pár dní po této diskuzi jsem Kristy, naší vizuální designérce, poslal email co si o tom myslím.

Ahoj Kristy,

díval jsem se na ty ikonky a bylo by fajn to vyřešit (i když on to zase takový hořák není). Vím, že máme konkrétní barevnou paletu, kterou používáme. V Analytical Designeru (pozn. jeden z našich produktů) jsem ale „objevil“, že se používají nejen jiné barvy, ale i odstíny, viz

Když se na to dívám, celkem používáme 7 barev – 2 odstíny modré, 2 odstíny oranžové, 1 žluto-oranžová (žlutá, oranžová), 1 fialová, 1 červená. A stejnou barvu (i když jiný odstín) pro různé věci.

Co se týče vizuálního designu, beru jako úspěch, pokud rozpoznám různé odstíny nebo složím „finální“ podobu UI tak, abych zachoval všechny důležité aspekty.

Jen pro informaci, v současné době máme v naší barevné paletě 4 hlavní barvy. A přibližně desítku doplňkových barev.

Nicméně, email pokračuje:

Nechci tím říct, že je to špatně nebo tak. Osobně jsme spíš příznivcem „větší pestrosti“, protože svět je taky plný různých barev. Nejen veselých, ale i smutných, nudných i zábavných, mdlých a hřejivých. Takže klidně mějme i větší škálu – osobně bych nebyl proti (a rád porušuji pravidla :D). Nevidím v tom problém, pokud bude jasné, kdy je používat a proč. Ať se nestane to, že pro stejné věci používáme různé barvy. (Má to mnoho důvodů – nejen konzistence, ale např. i trochu víc „akademické“ důvody, např. Gestalt Principles – the Law of Similarity nebo taky The Law of Synchrony, který je validní právě pro Analytical Designer.)

V podobných diskuzích mohu většinou argumentovat díky teoretickým znalostem spíš na „filozofické“ úrovni. A se zmíněním různých vizuálních pravidel.

Dalším bodem, kterým si právě nejsem příliš jist, je recitace mého subjektivního dojmu a preference možností na základě mé chuti/stylu. Jak se můžete dále dočíst v emailu:

Moje osobní preference je fialová pro attributy, zelená pro metriky. Plus zbytek palety, se kterou asi kvůli tomu nebudeme hýbat. A to z toho důvodu, když se na to podívám trochu víc, tak mi k naší hlavní modré mnohem více ladí právě fialová než ta oranžová. Viz

Pocitově mi lahodí kombinace modrá-fialová-zelená. Modrá je mi k fialové příjemnější na koukání a opačně.

Je pro mě někdy docela těžké vysvětlit, proč se mi daná kombinace barev líbí. A vidím v tom několik možných příčin:

• Nevím, proč používáme modrou barvu. (Jako hlavní se používá snad od začátku.)
• Nerozumím vhodnosti kombinace barev a podobným věcem.

Proto se často vrátím k více teoretickému rozboru a formou zamyšlení se snažím ozřejmit, proč se mi daná barevná kombinace nelíbí:

Ač se může zdát, není to pro mě takový skok ve čtení těch barev a jejich vnímání. Zároveň mám trochu problém s kombinací červená-zelená (i odstíny). Nepůsobí to na mě dobře, protože je strašně těžkopádné její vnímání. (Zároveň také víme, že oko má problémy vnímat kombinace modrá-žlutá, zelená-červená a černá-bílá. Protože kalíšky v lidském oku zpracovávají tyto dvojice postupně a nejsou schopny je zpracovávat paralelně. Takže se může stát, že červená v kombinaci se zelenou zanikne, pokud jsou prvky až příliš blízko u sebe. A to je právě třeba vysvětlení toho, proč se mi na to špatně dívá.)

Nebo celá kombinace s variacemi barev:

Moje preference je opravdu hodně pocitová. Takový styl se mi líbí a pro Analytický Designer, Dashboardy, atp. mi dává smysl a neuráží mě. Zároveň se mi na to dobře kouká v případě tak malých prvků, jako jsou ikonky. U větších věcí (například vizualizace) mi to přijde celkem nudné a už jsem to několikrát viděl u konkurence a podobných služeb. Takže to ve mně vzbuzuje „všednost“.

Končí to většinou tím, že obhajuji mnou preferovaný styl a snažím se nadhodit zbývající faktory, které je podle mě potřeba zvažovat.

Je to hodně o tom, jak chceme působit a proč. Proč právě fialová? Co má tato barva říkat a proč? Nebo proč oranžová? A proto to Kristy, po tomto středně-jednoduchém poloakademickém rozboru, nechám na tobě. Můj názor znáš :). A věřím, že vybereš dobře!

Díky moc,

Michal

V mnoha případech nechám rozhodnutí na lidech, kteří dané problematice rozumí. V GoodData jsme tým, já Kristy věřím a vím, že má stejné cíle jako já. A že s tím má mnohem více zkušeností.

Sám sebe se totiž ptám: Kolik barevných palet jsem vytvořil pro mnou navrhované produkty? Ve výsledku je to hodně malé číslo (pokud nepočítám experimenty a hraní si s nástroji).

Na druhou stranu, pro mě jsou barvy (a podobné věci) opravdu hodně důležité. Náhodně vybrané barvy mohou celkem jednoduše poškodit to, o co se snažíme. A neměli bychom je vybírat jen tak náhodně.

Barvy nejsou jen ten „ksicht“

Když navrhuji nějaký produkt, už od začátku nad řešením přemýšlím s konkrétním cílem a záměrem. Tedy k čemu má řešení sloužit, co má podněcovat, jak má působit a být vnímáno, atp. A pokud to dává smysl, tak přemýšlím i nad tím, jak má reprezentovat společnost, která jej vyrábí.

Pro mě barvy nejsou jen „obarvení“ uživatelského rozhraní. Když totiž vidím barevnou paletu a neznám daný záměr a důvody, které k ní vedly, je pro mě pak těžké jí hodnotit. Protože nechci zabíhat pouze do známých klišé o kontrastu, kombinace barev, atp. A chci argumentovat lépe, než jak jsem jednou slyšel komentář:

„… vypadá to jak Windows 95!“

Ač nechtíc, někdy mám pocit, že spousta designérů zaseklo v době, kdy se s barvami tolik neexperimentovalo. A výrazné a mnohdy až extravagantní produkty byly brány jako cesta proti proudu a nedodržování pravidel. Na druhou stranu, podobné argumenty jsou super, protože nám všem drží představivost trochu na uzdě.

Na druhou stranu, v diskuzích o barvách bych čekal něco víc. A vidím to tak, že často mají stejný problém, jako mám já – jak se konstruktivně vyjádřit k něčemu, o čem v podstatě nic nevím?

Vzpomínám si na jeden projekt, ve kterém jsem navrhoval fungování webu. A pro který někdo jiný připravoval vizuální styl a vše s tím spojené.

Na prezentaci návrhu tohoto vizuálního stylu bylo zajímavé daného designéra poslouchat, jak mluví o barvách a o „experience“, kterou web v lidech vyvolá a zanechá. Bylo to zajímavé až do doby, než jsem se zeptal na to, jakou „experience“ by si tedy měli lidé „odnést“. A pokud si dobře vzpomínám, nedostal jsem žádnou konkrétní odpověď.

Když se teď zpětně ohlížím, náš záměr byl v podstatě hodně podobný a jen v pár věcech se lišil. Protože jsme spolu začali bohužel komunikovat až téměř na konci projektu, snažili jsme se najít a „podtrhnout“ shodné body.

Za svou designérskou kariéru jsem se setkal s velice malým množstvím produktů, pro které dokázali designeři popsat volbu a smysl (nejen) vybrané barevné palety. Díky čemuž jsme se o použitých barvách mohli bavit trochu lépe a konstruktivně.

Proč je něco takového důležité? Když totiž vymýšlím řešení a přemýšlím o koncepci, například:

• Co chci řešit a proč.
• Čeho tím chci dosáhnout.
• Pro koho to dělám.

Tvořím i představu o tom, jak má řešení fungovat celkově – nejen funkčně a interakčně, ale také na úrovni vnímání. Tedy jak by měl produkt působit a jak by jej lidé měli vnímat.

Když bych například navrhoval aplikaci pro e-learning, můj záměr by mohl být v lidech vzbuzovat a podněcovat:

• Kreativitu,
• Volnost,
• Otevřené myšlení,
• Klidné „místo“,
• Snahu a píli.

V jiných případech bych také přemýšlel nad tím, jakým způsobem prezentovat danou společnost – tedy jak by jí měli lidé vnímat. Například:

• Nebojí se experimentovat.
• Je to společnost volno-myšlenkáři.
• Má jasnou vizi a ví co dělá.

A tak podobně.

Můj názor je, že pokud si podobné věci ujasníme, můžeme pak vybírat například nejen barevnou barevnou paletu, „správný“ voice tone, ale i způsob funkčního a interkačního řešení, atp. (Například podobný způsob ukazoval Adam Hrubý ve své přednášce Design for Change na WebExpo.)

Jak vlastně jako lidé fungujeme v běžném životě? Například chceme světu ukázat, že máme pozitivní povahu a dobrou náladu – tak si oblečeme živější barvy. A když se nám hlavou honí chmury, oblečeme si, ač trochu podvědomě, mdlejší barvy. Nebo chceme vyjádřit náš konkrétní styl nebo postoj, například:

• Metalisti často chodí v černém.
• Punkáči mají rádi křiklavější barvy, extravagantní doplňky, atp.

Tímto způsobem to vnímám. A beru podobné rozhodování jako důležitou součást designu – už od samého začátku designového procesu. (Jon Kolko o tomto přístupu píše ve skvělé knize Well Designed).

Věřím totiž, že pokud si toto vyjasníme hned na začátku a „protahujeme“ daný záměr celým návrhem, hodně diskuzí pak může být konkrétních a záměr bude známý všem. A nejen mně by to pomohlo v uvažování, kritice, atp.

Odvyprávějte celý příběh

Docela rád vzpomínám na hodiny elektroniky na střední škole. Především na jednu, ve které jsme se učili o elektromagnetickém záření – konkrétně o tom viditelném, tedy světle.

Učitel nám tenkrát povídal o zajímavém paradoxu – proč jsou vlastně rostliny zelené a proč je naprostá hloupost používat zelenou barvu pro ekologii a vše, co s ní souvisí. A ač to bylo z jeho strany myšleno spíše jako vtip, dává to docela smysl.

Když si vezmeme, jak funguje „světelné vlnění“ a barevné spektrum (skládání a míchání různých barev), rostliny jsou zelené díky tomu, že pohltí celé barevné spektrum – tedy kromě zelené. Která se jim „nelíbí“ a proto jí od sebe odráží a my je vidíme jako zelené. A když tedy chceme vypadat ekologicky – že nám jde o přírodu – používáme pro to barvu, kterou příroda nemá vůbec v lásce.

Určitě není potřeba říkat, že barvy jsou důležitou a nedílnou součástí našich životů. Spoustě věcem totiž dávají určitý smysl a význam. A pokud chceme vyjádřit naše přesvědčení, postoj, atp., často k tomu využíváme právě barvy.

Proč ale nepoužíváme a neříkáme konkrétní příběh, pokud definujeme a komunikujeme barevnou paletu pro náš produkt? Stejně jako v případě, když chtějí lidé ukázat, že je pro ně ekologie důležitá – pro což používají zelenou barvu.

Samozřejmě chápu, že lidé mají různé znalosti. A teoretické argumenty tak nemusí vždy uspět a pomoct. Například, jak používat červenou barvu:

• Tuto barvu je potřeba opatrně kombinovat se zelenou kvůli fungování lidského oka.
• Je potřeba jí využívat opatrně, protože ~60 % receptorů v oku vnímá právě červenou. A proto je pro nás nejvýraznější. (A používá se proto jako osvětlení v kritických situacích – například v ponorkách).
• Tato barva u nás znamená výstrahu, nebezpečí, ale také lásku. A v asijských kulturách představuje štěstí nebo spokojenost (Zdroj: Color Wheel Artist).

Podobné informace a znalosti mi pomohou přemyslet nad barvami kriticky. A částečně mi pomohou barvy vybrat a zkombinovat.

V diskuzích nechci jen přemýšlet kriticky nad tím, proč nejde některé kombinace barev použít, atp. Chci se zamýšlet i nad jejich záměrem a cílem. A věřím, že se díky komunikaci jasných cílů a příběhů budeme moc nad barvami mnohem lépe zamyslet.

Poznámka: Samozřejmě si uvědomuji, a sám jsem si to vyzkoušel, že vybrat vhodnou paletu není vůbec nic jednoduchého (o čemž se můžete dočíst například v tomto zajímavé článku Why Picasso’s palettes were a work of art in themselves).

Umožněte ostatním pochopit Váš záměr

Ač jsou pro mě barvy trochu jako „španělská vesnice“, jako designér se velice často účastním diskuzí, kde se probírají. A jak mi například řekla manželka, je to hodně o vkusu a stylu, který chceme dát na odiv. Módní návrháři také zkombinují různé barvy a materiály. Často i pro někoho nezkombinovatelné. A výsledek je poté fantastický.

Příliš nerad přímo diskutuji o něčem, čemu příliš nerozumím (ve smyslu, že bych sám nějak argumentoval). Raději se nad tím trochu zamyslím nebo si dohledám více informací. Na druhou stranu, lidem kolem sebe věřím. A naše vizuální designérka určitě ví, co dělá. A já nemám důvod jí nevěřit.

Jenže to není jen pohled z mé strany. Vycházím ze svých zkušeností, že by je měli pochopit i vývojáři, vedení, atp. V podstatě se s tím musí ztotožnit celá firma. Protože důvody, které vedou k barvám, vedou i k dalším věcem – ne jen samotný design produktu.

Nejen z toho důvodu jsem se pro tento rok rozhodl poznat barvy o něco víc. Nejen abych mohl být lepším parťákem v diskuzích, ale abych sám dokázal přinášet nápady a vybírat barvy pro podpořeni produktového záměru.