Jako designér chci dělat smysluplné věci

Pro mě to není jen „být“ designér

Mé uvažování skutečně může vzbuzovat pocit, že jsem dost naivní. Na všechno jsem pohlížel tak, abychom lidem pomohli a přinesli jim nějakou hodnotu. Často mi říkali něco ve smyslu „Hele, Michale, je to hezký, ale uvědom si, že jde prostě hlavně o prachy”.

Samozřejmě. Jde o peníze. Taky jsem nad tím uvažoval. Jenže spíš na té úrovni, že pokud budeme dělat skvělé věci, lidé to ocení a rádi za to zaplatí.

Vždy jsem chtěl pracovat na něčem užitečném a smysluplném s tím, abych svou vizi „udělat ze světa lepší místo pro život a pomoc lidem“ naplnil.

Myslím si taky, že mám celkem srovnané, co bych dělat nechtěl. Například mi nedává moc pracovat pro:

• Finanční instituce a řešit půjčky a podobné věci.
• Firmu zabývající se hazardem.
• Farma firmy, které prodávají farmaka.

Mám prostě nějaké zásady, kterých se držím a které bych tímto vlastně porušil – což mi rozhodně není moc po chuti.

Vidím to totiž například tak, že:

• Hazardní hry jsou zajímavé odreagování a sám jsem je příležitostně také zkoušel. Nelíbí se mi na nich to, jak snadno na nich mohou vzniknout nehezké závislosti a lidem totálně zničit život. (Jak o tom například píše Charles Duhigg v knize The Power of Habit.)
• Půjčky mohou lidem pomoct z nelehkých situací. Pomáhají tedy, ale jen dočasně. Jak můžeme dnes vidět, lidé se mohou velice snadno dostat do existenčních problémů. Já bych tedy raději pracoval na něčem, co pomůže předejít tomu, aby lidé potřebovali půjčovat.

Nemám to jen jako nějakou designérskou pózu. Mně se prostě příčí jakákoliv „zmrdovina”, i když bych z toho mohl mít sám zajímavý profit. Mám to v sobě, že chci dělat dobré věci.

Nepotřebuji spasit svět

Vždy se mi líbilo číst příběhy o tom, jak lidé všeho nechali a odjeli do Afriky stavět školy pro děcka. Nebo jak vynalezli senzační zařízení za pár dolarů, které lidem v rozvojových zemích neskutečně pomohlo.

Chci něco takového dělat taky. Opravdu moc. Nebojím se přiznat, že jsem v mnoha ohledech idealista a snílek.

• Chtěl bych krásný klidný svět a abychom se měli dobře.
• Nelíbí se mi, že lidem prochází kdejaké nekalosti a často to odnesou obyčejní lidé.

A tak dále.

Má vize není jen o tom, že musím zachránit svět. Třeba že bych musel:

• Chránit deštné pralesy.
• Dělat věci pro postižené lidi.
• Dělat revoluce za lepší život.

Chtěl bych, ale aktuálně to není v mých silách a čekám, až na to budu mít prostor. Mám totiž rodinu, o kterou se chci postarat primárně a až bude možnost, pustím se do svých „snů”.

Vždy jsem chtěl pracovat na něčem, co nás opět někam posune nebo nám pomůže. Například:

• Jsem byl nadšený, když jsem na VŠ mohl pomáhat s tvorbou webu pro seniory, kteří tak mohli studovat Univerzitu třetího věku.
• Je skvělé, že mohu lidem pomáhat lidem najít práci.

Chci být prostě nějak prospěšný a užitečný a přispět k tomu, že se jako lidé opět někam posuneme.

Poznámka: Musím se přiznat, že hodně přemýšlím nad tím, jak bych se zachoval v případě, když bych si musel vybrat pouze mezi prací pro firmu s hazardem a nebo práci za kasou třeba v Albertu. Zatím se prsím a volil bych spíš ten Albert. Ale co až když dojde na skutečnou volbu?

Musí to fungovat

Chtěl bych dělat tolik věcí. Často přemýšlím nad tím, jak „rozjedu“ tohle a tamto. Jenže tak snadné to není a sám raději směřuji někam, kde to bude mít smysl a kde budu s těmi, se kterými to bude dávat smysl.

Představte si to na situacích. Například, když:

• Byste měli pracovat s týmem, který příliš nenaslouchá a nezajímá se. Takže produkt, který vyrábí, lidé moc nepoužívají (ale musí), stěžují si na něj a raději používají něco jiného kdykoliv to jen jde.
• Někdo z vedení společnosti řekne, že nevadí, že se neplní sliby dané zákazníkům, protože jsou případně nasmlouvaní další.

Očividně je někde něco špatně a třeba mně osobně moc nedává smysl být součástí něčeho takového.

Co by se asi stalo, když bych nemohl svou vizi naplnit. Byl bych spokojený? Dělal bych svou práci rád, dobře a byl platným členem týmu? Nejsem si tím úplně jistý.

Každý děláme svou práci s různou motivací. Někdo to dělá pro peníze, někdo pro dobrý pocit a někdo to má tak napůl. Vůbec mi nevadí, jak to kdo má. Hlavní je, aby nás to bavilo a dělali jsme na věcech, které dávají smysl.