Před více než 7 lety jsem napsal článek o tom, že zaměstnavatelé v České republice příliš neví, co je UX. V něm jsem psal o tom, že firmy hledají UX cokoliv, požadují znalosti nejrůznějších nástrojů, ale neočekávají, že designéři budou umět dělat výzkum, hrabat se v datech, atp.
V uplynulých měsících jsem prošel několik pohovorů, protože jsem si hledal nové zaměstnání. Dovolím se tedy trochu srovnat situaci dnes s tím, co jsem „vyzkoumal“ před 7 lety. A když bych to měl jednoduše shrnout – situace se zlepšila. Firmy už nehledají UX cokoliv, náš obor trochu lépe chápou, ale stále to ještě není ono.
UX hlavně jako kresliči obrázků
Hlavním sdělením minulého článku bylo, že firmy UX nerozumí a je to pro ně vlastně cokoliv. V té doběh jste tedy mohli najít inzeráty například na pozice:
- UX analytika,
- UX vývojáře.
Co jsem inzeráty od té doby sledoval (a v posledním roce trochu intenzivněji), takové pozice trochu vymizely. I když UX Developera občas můžete někde zahlédnout.
Co si určitě všichni všímáme je, že za poslední 3 roky jsou trochu na vzestupu pozice:
- UX výzkumníka,
- UX Writera,
- UI/UX designéra.
A vlastně obecně i vnímání rozdílu mezi UI a UX. Lidé začínají používat zkratku UX jako zástup za UI. Můžete se tedy setkat s pozicemi na UX u kterých:
- Je náplň práce o kreslení čehokoliv, od obrazovek po bannery.
- Mluví o návrhu UX místo UI, ve stejném významu.
Když tedy uvidíte pozici UI/UX, nečekejte od toho nějaké bádání, ale spíš práci grafičtějšího rázu a primárně návrh UI (barevná tlačítka, atp.) a UX pozic se mějte přeci jen trochu na pozoru.
Když trochu srovnám například požadavky, situace se taky trochu zlepšila. Firmy primárně požadují:
- Tvorbu prototypů a wireframů.
- Znalosti Sletch, Figmy a dalších podobných nástrojů.
- Znalosti principů použitelnosti.
- Zkušenosti s Agile.
- Zkušenosti s tvorbou a použitím Design systémů.
- Komunikaci a spolupráci se stakeholdery.
Že by měl ale designér řešit nějaké strategické věci? S tím jsem se setkal opravdu jen výjimečně.
Ojediněle se můžeme setkat s tím, že firmy hledají jednorožce. Sice málo, ale můžeme. Několik rekruiterů mě kontaktovalo (a určitě jsem nebyl jediný) s nabídkou pro jednu firmu s pozicí, ve které bude designér jak kreslit, tak i programovat (ideálně). U programátorských pozicích se návrh UI (nebo řešení UX) předpokládá častěji.
Opravdu mám ale pocit, že v rámci UX rybníčku se takové pozice objevují opravu vyjímečně, i když v rámci web designu jako celku je to zcela normální – co si navrhnete ve Photoshopu, to si pak i nakódujete. Přeci jen, specialisty si nemůže každý dovolit, zároveň to možná ani nepotřebují.
Cena je nejdůležitější
Nebudeme si lhát. Pracovně-právní vztah, jak se vlastně práce v nějaké firmě oficiálně nazývá, je prostě byznys. Ať už jako fotbalista kopete za nějaký velkoklub nebo horní dolní, nebo jako dráteník kreslíte někde šedivé wireframy, stále jde o byznys – jde o peníze a obě strany mohou tento vztah v podstatě kdykoliv ukončit.
Zmiňuji to z toho důvodu, že je potřeba si uvědomit jeden fakt. Kdysi bylo období, kdy na nejen sociálních sítích brečela určitá skupina lidí o tom, jak jsou tendry špatná věc, protože většinou vyhrává nabídka s nejnižší cenou a kvalita hraje druhé housle.
Hledání práce je na tom samozřejmě podobně. Je asi všem jasné, že cena (v tomto případě plat) hraje pro obě strany klíčovou roli, protože:
- Firma nemůže jít přes svůj rozpočet, případně jej nemůže příliš zvýšit.
- Člověk má určité znalosti, zkušenosti, životní úroveň, atd., takže nechce jít pod cenu.
Prošel jsem desítky pohovorů s tím, že firmy mají určitý rozpočet, přes který nepůjdou. Setkal jsem se tedy s tím, že firmy:
- Rozmezí či konkrétní očekávání akceptovaly.
- Se po dotazu na určitou hranici platu neozvaly zpět.
- Řekly, že jsem pro ně příliš drahý.
- Řekly, že jsem přes rozpočet, ale zkusí ho navýšit (ani jednou to neprošlo).
Žádná z firem nevyjednávala. Pouze promile z nich vyřklo určité hranice/rozmezí či strop, kde se můžeme pohybovat a ptaly se, zda bych byl ochoten na něj přistoupit.
Musím říct, že u některých firem jsem záměrně:
- Svá očekávání přestřelil nad hranici, kterou jsem v poslední práci měl.
- Šel s očekáváním níž, protože jsem potřeboval práci a zároveň jsem věřil, že by mě práce u nich bavila – takže jsem chtěl pozici skutečně získat. (Stále jsem byl ale dost vysoko.)
Problém samozřejmě je, že firmy platy u inzerátů nezveřejní. Externí náboráři se často na očekávání hned ptají a dokáží říct, zda jste mimo nebo ne. Já se na plat snažil získat odpověď co nejdřív, ideálně hned v prvním kole.
Plat je důležitý. Člověk není charita, aby dělal zadarmo. Nemyslím to nijak špatně, ale znalosti, rozvoj a praxe něco stojí. Literatura a kurzy se v ČR dají sehnat velice těžko, takže musíte do zahraničí a tam to není zadarmo. Prostě vše má svou cenu a ne všichni si mohou dovolit to nejlepší, mnohdy to ani nepotřebují.
Procházet náborovým procesem není snadné
Hledání práce se samozřejmě neobejde bez kontaktu s lidmi z HR – HR samotnými, náboráři a hiring manažery (tedy těmi, kteří do svých týmů, oddělení nebo skupin nového člověka hledají). Zrovna s nimi jsem zažil pár příhod, které si dovolím sdílet.
Je samozřejmě jasné, že „náboráři“ nemají o UX nějakou bližší představu. To bylo stejné i před 7 lety. Samozřejmě se najdou výjimky, především ve větších firmách, kde už je UX trochu více zajeté a kde třeba mají už nějaký designový tým. Lidé si často nábor řeší sami a HR dělá jen podporu.
Mně osobně už se nestává, že by mě někdo oslovil s pozicí například PHP vývojáře nebo kodéra, či front-end designéra (jak tomu někteří říkají). Spíš jsem dostával nabídky na pozice:
- Juniornější UX designér,
- UI a vizuální designér,
- Lead designér,
- UX designér, který je vlastně produkťák.
Je to dané asi tím, že dnes mám v životopise uvedenou větší praxi a určité pozice. Možná je to i tím, že firmy už trochu tuší, o co jde a head-hunteři tolik nestřílí.
Co se ale nezměnilo je přístup „náborářů“. Například se mi stalo, že:
- Jsem se dostal do posledního kola a firma mi řekla, že se mi do konce týdne ozvou. Ozvali se až po 3 týdnech s tím, že jejich první kandidát nabídku odmítl a protože jsem byl druhý, tak by mě chtěli dát nabídku.
- Nebo jsem se opět dostal do posledního kola a firma se do konce týdne ozve. Stejný scénář, neozvala se. Připomněl jsem se po 14 dnech a dozvěděl jsem se, že na mě zapomněli, že už nabrali někoho jiného.
Samozřejmě jsem si prošel i tím, že jsem se dostal do posledních kol, ale firmy nakonec nábor kvůli COVID zrušily. Situaci stále vnímali jako nejistou … což bylo především na začátku prázdnin (a co jsem dozjišťoval, skutečně nikdo nenastoupil doteď).
Na druhou stranu musím říct, že některé firmy mě skutečně velice překvapily. Pozitivně. Byl jsem součástí „výběrového řízení“ i v několika finančních institucí a celým procesem jsme prošli během ani ne 14 dnů.
Zaráží mě to z toho důvodu, že jsem u těchto firem očekával trochu delší průběh, že se vše bude táhnout. Musím říct, že tyto firmy to dokázaly udělat téměř nejrychleji a některé technologické firmy táhli nábor klidně 2 měsíce.
Musíme být trpěliví
Před 7 lety jsem doufal, že ohledně UX uděláme trochu osvětu a situace se zlepší. Dovolím si říct, že situace je skutečně trochu lepší (i když si nejsem jist, čím to je). Firmy stále více chtějí někoho, kdo jim s UX pomůže a bude se jim věnovat. Jenže to spíš znamená, že bude dělat hezká tlačítka, než držet celý proces a dělat smysluplné věci.
Co jsem se o aktuální situaci bavil s dalšími designéry, dost věcí je dáno přirozeným vývojem v rámci oboru a tím, jak se i designéři prezentují. Dost grafických designérů si začalo říkat UX (protože vizuální podoba je jednou z více součástí UX) a firmy to berou jako něco uchopitelného, proto to i očekávají.
Jsme ale podle mě na dobré cestě. Jak říkám, situace se zlepšila jak v samotném UX, tak i často na dalších úrovních. I vývojáři se začínají více zajímat o to, jak lidem doručit kvalitní výsledky. Stejně jako další lidé ve firmách. A o tom přece celé UX je – dělat dobré a užitečné věci a ne jen to, co hezky vypadá.