Jsem UX designér a navrhuji digitální produkty. Mou snahou je, aby se lidem produkty dobře používaly, plnily svou funkci a lidé díky ním získali to, co potřebují. Snažím se, aby takové používání byl skutečný zážitek. (Což je z názvu mé profese očividné.)
Nedávno mě ale hlavou prolétla myšlenka – během své kariéry jsem už nějaké ty zážitky navrhl, ale co jaké zážitky jsem během své kariéry posbíral já? Dal jsem dohromady výběr těch 4 zážitků, které mě nějakým způsobem ovlivnily.
Moji rodiče neustále nechápu, co vlastně dělám za práci. Berou to tak, že dělám něco na počítačích. Táta si dokonce myslí, že snad dokonce něco programuju nebo opravuju počítače. Prostě a jednoduše mi říká „ten náš ajťák“.
Ač sedíme u počítačů a občas zběsile klikáme ve Figmě, až se nám zapalují karpální tunely, naše práce není jen o nich. Sám jsem toho nejvíc zažil možná právě mimo kancl a jakýkoliv počítač.
Továrna na kreditky
Při svých toulkách po firmách v rámci nabírání zkušeností jsem měl to štěstí, že jsem právě nemusel sedět pouze za počítačem. V rámci výzkumu jsem se totiž mohl podívat i po firmách zákazníků a vidět tak, v jakém prostředí se lidé používající dané řešení pohybují.
Vedle vstupu do prodejen bazénů, čínských restaurací a zasedaček různých bank mi v paměti asi nejvíce utkvělo jedno místo, kam se jen tak někdo nedostane – návštěva firmy, ve které se vyrábí kreditní karty.
Lidé v této firmě používali nástroj pro správu a odbavení objednávek a my se chtěli podívat, jak to v té firmě funguje a jak nástroj lidé používají. Proto kolegyně Produktová manažerka domluvila návštěvu a pár nás vyrazilo na „koukačku“.
Musím říct, že to bylo něco. Například:
- Velká bezpečností opatření – procházeli jsme bezpečnostními rámy.
- Byly zde různé stupně přístupu a kontroly – procházeli jsme přes rentgenové kontroly, do určitých části nás vůbec nepustili a mohli jsme se dívat pouze skrz bezpečnostní okno.
Mohli jsme se však s několika lidmi pobavit o tom, jak se tam věci vyrábí a vidět to na vlastní oči. Stejně tak jsme se mohli podívat na právě vyrobené a zabalené karty, které právě odesílali do světa.
Na toto asi nikdy nezapomenu. Jsem rád, že jsem jel. Nejen že to bylo nevšední zážitek, ale také jsme viděli, jak lidé daný nástroj používají a mohli jsme jej zase o kousek vylepšit. Tohle prostě od stolu s Figmou neuděláte.
Stál jsem s Jaredem Spoolem u stejného stolu
Vedle práce na projektech je (nejen) pro designéra důležité i vzdělávání. Snažím se hodně číst, studovat online kurzy a neustále zkoušet nové postupy. Nejsem zrovna nadšencem konferencí, ale spíš než nové znalosti jsem získal spoustu zajímavých zážitků, například:
- Cestou z UXLX 2012 nám uletělo letadlo, takže jsme si museli koupit nové letenky a letět o den později. (Adame, manželka tě od té doby nemá moc ráda 😂.)
- Na konferenci v USA jsem si byl zakouřit a bavil se tam s pár Američany, kteří když zjistili odkud jsem, tak se mi tak nějak začali vyhýbat. Jsem potkal a viděl spoustu zajímavých osobností, například JJG, Dana Saffera, Susan Weinschenk a další.
A co je nejdůležitější – stál jsem s Jaredem Spoolem, ikonou designu a použitelnosti, na konferenci u stejného stolu. Zážitek to byl ze dvou důvodů:
- Je to pro mě velice uznávaný odborník a persona našeho oboru. Takže takový vzor.
- Zároveň byl menší než já, což není zase tak těžké. (A jak poznamenal můj kolega, který jej zná osobně – je to taková malá velká osobnost designu).
Stát vedle něj a vidět jej naživo pro mě bylo jako setkat se s nějakou filmovou hvězdou. Jo, konference pro mě v tomhle byly vždycky zážitek.
Měl jsem okno
Psal se rok 2012. V hotelu Adria na Václavském náměstí se schylovalo k něčemu velkému. Začal právě diskuzní klub na téma Doba mobilní. I já měl přispět se svou troškou do mlýna. Nadechl jsem se a postavil před plnou místnost posluchačů.
Nepochyboval jsem, že to bude skvělé. Vše jsem měl dokonale připravené a těšil se na své první profesní „veřejné“ vystoupení. Jak jsem tam před všemi stál, nervózní, tak jsem všechno hned zapomněl a připadal jsem si jak pitomec, když jsem četl to, co bylo na za mnou promítaných slajdech.
Proč je to jeden z mých největších zážitků? Byla to pro mě obrovská lekce. Poučil jsem se a svůj přístup trochu změnil. Přednášky se snažím spíš užít než tolik hrotit. Chci předat informace a ne tam stát jako pitomec, který neumí ani do pěti počítat. Jo, ne všechny zážitky musí být pozitivní. Haha.
Práce s různými lidmi
Co si na své dosavadní kariéře opravdu velmi cením nejsou dosažené byznys cíle, naplnění definovaných „kápéíček“ nebo „satisfakování“ manažerů, kteří by nás pak plácali po zádech. Cením si toho, s jakými lidmi jsem mohl pracovat a učit se od nich.
Spolupracovat s lidmi z různých končit světa a prostředí byl vždycky zážitek. Hodně jsem se toho od nic naučil a i když to bylo občas na obou stranách složitě, jsem za všechny ty zkušenosti moc rád.
Vždy mě třeba zajímalo, jak to funguje ve společnostech jako je Google, Meta, Microsoft nebo třeba Netflix. Zatím jsem neměl to štěstí, že bych tam pracoval, ale měl jsem to štěstí, že jsem pracovali s lidmi, kteří tam pracovali.
Sledoval jsem tyto kolegy při práci a učil se od nich. Poslouchal jsem jejich výpravě ní o tom, co tam dělali a jak. Nemuseli to být ale kolegové pouze z těchto „TOP“ technologických společností. Jakýkoliv kolega mě vždy svým příběhem obohatil.
Ještě něco na konec
Přiznám se, že vybrat ty nej zážitky profesního rázu bylo celkem složité. Mám toho v paměti celkem dost, ale občas pro mě bylo složité oddělit zážitky čistě profesní od firemních či tak trochu i osobních.
Nicméně dal jsem to a vybral z mého pohledu (a pro mě) to nejvíc. Jenže mi je ještě zbylo pár zajímavostí. Například doplním ještě pár zajímavostí:
- V rámci jednoho projektu klient očekával, že v rámci Axure souboru dodáme kompletní web se všemi stránkami v nové podobě, nechtěl jen vzorové stránky.
- I ve světe pozlátka sociálních sítích je stále myslet na to, že jsme jen lidé a vše není dokonalé. Třeba to, že se během jedné retrospektivy vývojáři pustili do svého šéfa, který se téměř rozbrečel a z retrospektivy naštvaně odešel.
- Dělal jsem jednou interní testování. Dorazil kolega a vše začalo. Bohužel se mu ale nedařilo plnit dané úkoly a začal být neskutečně nervózní, až se začal hodně potit. Ani přes naše snahy jej uklidnit jsme to nakonec dotáhli, kolega si ale musel dojít vyměnit triko, které během 30 minut opravdu propotil.
No a tohle je asi všechno. Pevně doufám a přeji si, ať se mi ještě nějaké zajímavé zážitky podaří jako designérovi nasbírat.
A co vy – na jaké zážitky ze své profesní kariéry nejvíce vzpomínáte vy? Budu rád, když se o něj podělíte v komentáři. Díky moc.